Dálnice D1 je nejstarší a nejdelší dálnice na území Česka (a historicky první dálnice Československa), která má po dokončení spojovat Prahu, Brno a Ostravu. Její historie sahá až do 30. let 20. století, v časech normalizace měla být hlavní osou republiky, v současnosti je její hlavní a nejvýznamnější úsek z Prahy do Brna nejvytíženější v Česku. Projektovaná délka v ose dálnice je 376,497754 km. V současné době (listopad 2009) je v provozu 260 km v úseku Praha – Kroměříž a 73 km mezi Lipníkem nad Bečvou a Bohumínem (původně dálnice D47; z toho 18 km mezi Bělotínem a Hladkými Životicemi obousměrně v půlprofilu – dokončení na plný profil se předpokládá v roce 2010).
Zpoplatnění dálnic a rychlostních silnic je upraveno zákonem č. 13/1997 Sb. ze dne 21. února 1997. Do roku 2007 existoval jen časový poplatek, od té doby platí vozidla nad 12 tun mýtné. Tyto vozidla platí od roku 2008 mýtné i na vybraných usecích silnic I. třídy. Vozidla nad 3,5 tuny a pod 12 tun platí mýtné od roku 2010. Rozsah zpoplatnění dálnic a rychlostních silnic je u časového poplatku menší než u mýtného. Časovým poplatkem nejsou zpoplatněny například některé úseky dálnich a rychlostních silnic vedoucí kolem velkých měst sloužící jako jejich obchvaty.
Návrh na stavbu dálnic se v Česku začalo před druhou světovou válkou. První konkrétní myšlenky postavit silnici Československem se objevily v roce 1935. Šlo o projekt silnice Plzeň – Košice. Brněnský region přišel s druhým návrhem. Předložil projekt silniční magistrály Cheb – Chust, která se skládala v úseku Cheb – Košice ze severního a jižního tahu. Z Košic pak pokračoval jeden tah až do Chustu na dnešní Zakarpatské Ukrajině. Oba tyto návrhy však nezískaly přízeň u pověřených úřadů a tak se nedočkaly ani realizace.V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knih Budujeme stát pro 40 000 000 lidí kde navrhl výstavbu dálkové komunikace Cheb – Velký Bočkov. Nechal vypracovat podrobnou studii této komunikace. Část tohoto projektu, úsek Lužná–Makov vedoucí kolem Zlína, byla oficiálně schválena ministerstvem dopravy. V oficiálních plánech se zpočátku používalo označení dálková komunikace.
V prosinci 1938 se začal používat termín dálnice. Za původce slova bývá označován zaměstnanec tehdejšího Velitelství stavby dálkových silnic později přejmenováno na Generální ředitelství stavby dálnic. Ing. Karel Chmel jeho nadřízený, velitel Stavby dálkových silnic Václav Nosek v dopise ministerstvu národní obrany termín oficiálně navrhl a zdůvodnil.V roce 1938 po Mnichovské dohodě byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových se tak stala důležitou. Do konce roku byl vypracován podrobný projekt dálnice Praha – Brno – Slovensko. Začátkem roku 1939 začínají přípravné práce na prvních dvou úsecích dálnice, a to Praha – Humpolec a Zástřizly – Lužná. 2. května 1939 je u Průhonic slavnostně proveden první výkop. 1. prosince 1938 zahájili Němci stavbu tzv. Sudetské autostrády v trase Streitau (v Bavorsku) – Cheb – Karlovy Vary – Lovosice – Česká Lípa – Liberec – Görlitz (v Sasku).Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 bylo vydáno nařízení, že dálnice Praha – Brno – Slovensko má být začleněna do německé sítě. Znamenalo to použití přísnějších parametrů. V průběhu války se v Čechách stavělo na několika místech na trasách Praha - Brno a připravovaly se dálnice směrem na Plzeň a Lovosice.
V Posázaví se vystavělo několik mostů a úseků vozovky. Později během války byly práce zastaveny pro nedostatek oceli, která byla důležitější pro válečné účely.V obnovené Československé republice se tak nacházely tři nedokončené dálnice v úhrnné délce 188 km. Kromě dálnice Praha – Brno – slovenská hranice s celkovou délkou rozestavěných úseků 77 km to byla dálnice z bývalého německého města Breslau (nyní polské Wroclawi) do rakouské Vídně souvisle rozestavěná mezi obcemi Městečko Trnávka u Moravské Třebové a Ledce u Rajhradu v délce 83 km, a studetská dálnice, jejíž rozpracované úseky u Chebu a Liberce měly dohromady délku cca 28 km. Byla zahájena dostavba těchto rozestavěných úseků, ale do roku 1950 byly práce postupně utlumeny a zastaveny.Koncem padesátých let začala intenzita silničního provozu narůstat a brzy převýšila úroveň z doby těsně před válkou. V roce 1963 byla vymezena vybraná silniční síť určená k přednostní modernizaci a zároveň byl stanoven tvar a rozsah dálniční sítě. V roce 1967 byla zahájena výstavba dálnice D1 Praha – Brno. Její trasa až na malé výjimky kopírovala plány a rozestavěné části z 40. let. První jedenadvacetikilometrový úsek z Prahy do Mirošovic byl uveden do provozu 12. července 1971 a k propojení Prahy a Brna došlo v roce 1980, o 40 let později.
