Zmínky o dálnici na Plzeň a Německo pocházejí již z konce třicátých let minulého století, ovšem válečné události a poválečná politická situace posunuly výstavbu D5 až do roku 1977, kdy byla zahájena stavba mostu v Berouně a prvního úseku u Prahy. Se stavbou úseků Praha – Vráž (13 km) a Vráž – Bavoryně (15 km) se začalo mezi lety 1977 a 1982 a do provozu byly uvedeny postupně v letech 1982 až 1989.Další úseky byly otevírány v roce 1995, kdy D5 spojila Prahu s Plzní. V roce 1997 byl zprovozněn také úsek Plzeň – Německo v délce 62 km, jednalo se tak o nejdelší celistvý otevřený úsek dálnice u nás. Rychlost porevoluční stavby dálnice D5 vypovídá, že snaha o dálnici na západ byla skutečně značná. Vzhledem ke komplikacím s ekologickými aktivisty ohledně výstavby plzeňského obchvatu došlo ovšem k situaci, kdy byl sváděn tranzit z dálnice před i za Plzní přes centrum města. K odvedení tranzitu z centra města došlo až v roce 2003 díky částečnému otevření plzeňského obchvatu. Poslední úsek plzeňského obchvatu a zároveň celé dálnice D5 obsahující tunel Valík, který byl otevřen v roce 2006.
Tah D3 propojí Prahu a oblast jižních Čech a napojí Táborsko a Českobudějovicko na republikovou dálniční síť. Na jižním konci naváže na hraničním přechodě Dolní Dvořiště na silniční síť Rakouska, a to díky připravované rakouské kapacitní komunikaci S10, která povede do Unterweitersdorfu, kde začíná dálnice A7. Navržená trasa D3 i D8 leží na hlavním mezinárodním silničním tahu E55, vedoucím ze Skandinávie přes naše území do Řecka.O dálnici v trase D3 se uvažovalo již v roce 1939.V roce 1963, kdy vznikla základní síť dálnic bývalého Československa D3 ovšem chyběla a byla přidána v roce 1987. První část D3 byla v roce 1991 otevřena v podobě obchvatu města Tábor. V roce 2004 a 2005 na ní severně navázala část po Chotoviny a v prosinci 2007 další část po Mezno. D3 tak měří pouze 15 km, ale původní obchvat Tábora (3,5 km) není jako dálnice zatím označen.